Stanice Vltava nevysílá jen slova a muziku. Především vysílá do společnosti nárok. Nárok na to, aby lidská řeč byla více než žoviálním povykem moderátorů a bezostyšným plácáním čehokoliv přes cokoliv, aby hudba byla více než podbízivým rytmizováním konzumu a sentimentálním pohodlím.
Člověk může zapomenout, jak se jmenoval konkrétní pořad, který na stanici Vltava slyšel, může zapomenout jména autorů, jejich děl, může nakonec zapomenout i myšlenky či tóny, které se ho dotýkaly. Ale to, co v něm zůstává a co si v posledku odnáší, je právě vědomí onoho vysokého nároku – což považuji za hodnotu nejcennější. Zakládá totiž v pravém smyslu slova kulturu.
Petr Hruška
básník