Svého času jsem na cestě z Orlíka do Čimelic vzal do auta starou paní o holi, které ujel autobus. Když poznala, že v autě hraje Vltava, dali jsme se do řeči a ona pronesla tato slova: "Vltava a kafe, to je to jediné, co mě drží při životě." Vltavu poslouchám už od půlky 80. let minulého století a nikdy bych nevěřil, že ve svobodné zemi budu muset podepisovat petici, abych pomohl udržet Vltavu při životě.
Jan Zhoř
kameník